Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zaujímavý fantasy ladený obal albumu by zvádzal k predpokladu, že pôjde o ďalší pokus o tvorenie epického „tolkienovského“ black metalu, v ktorom vládli SUMMONING a niekoľko ich nasledovníkov sa s nimi môže porovnávať do momentu, kým im z tvorby nevybafne gýčovitosť a papundekel. Námet mi však pripadá akosi temnejší a odlišný od čohokoľvek, čo sa v Tolkienovi dialo, a aj FLESHBORE z amerického Indianopolisu hrajú čosi iného, pre US scénu typickejšieho. Dali sa dokopy v roku 2017 a debut „Embers Gathering“ z augusta tohto roku stvorili v zostave Cole Daniels basa, Cole Chavez gitary, Michael McGinley gitary, Tyler Mulkey bicie a Michael O’Hara vokály. Tejto nahrávke predchádzalo demo, EP a tri single.
Nejaké staršie veci sa v novom spracovaní dostali aj na album, ktorý prináša sedem skladieb za 32 a pol minúty. Žánrovo ide o death metal v modernejšom americkom duchu a keďže toto je popis, do akého sa zmestí kadečo, spresním, že označenie technický melodický death metal na „Embers Gathering“ sadne dosť dobre. Technika je tu taká „príčetná“, kompozície nie sú rozbité predvádzaním „to čumíte, čo sme za umelci a virtuózi“, skladby dobre spájajú výbušné motívy s náladovejšími, tu a tam až zasnenými a celkovo hudbe FLESHBORE nechýba ťah a zmysel pre gradáciu i atmosféru. Vyznieva hutne, často až drviaco a agresívne, ale vyvažovanie vzdušnejšími momentmi odrádza od použitia prívlastku „brutal“ aj napriek prevažne z hĺbky ťahanému, tu a tam až prigrcnutému vokálu.
Ten sa strieda s o niečo vyššími polohami, zaujímavo frázuje a nahrávku obohacuje o dramatický náboj. Hudobne sú títo mládenci trochu inde než súčasná tech- a prog- DM scéna, majú svoje frenetické a tremolové momenty ako napr. ARCHSPIRE, ale celkovo vyznievajú príjemne tradicionalisticky. Zvukovo takisto nemám výhrady, občas dosť dopredu vytiahnuté kopáky by si síce zaslúžili klasickejšie znenie než obľúbený súčasný štýl „tyč vo vetráku“, ale FLESHBORE mi ponúkajú dosť toho, čím tento subjektívny dojem vyvažujú. Sofistikovanejší variabilný death metal s atmosférou i dostatočnou razantnosťou na takejto presvedčivej úrovni nie je bez šance ani na súčasnej scéne s jej veľkým pretlakom skupín rôznej úrovne.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.